|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Příběh nejhrubšího zrna z dálav a časů středověku Brna. Tuto hru, která je celá psána ve verších, jsme s úspěchem uváděli jak na scénách kamenných divadel, tak pod širým nebem na nádvořích hradů, poutích a jarmarcích. Ústřední postavou zápletky je ctnostná panna, která je při své procházce napadena podlým násilníkem. Na její obranu se nedobrovolně postaví náhodný kolemjdoucí Vavřinec, který se, notně posílen pivem, potácí z blízké hospody. Ve tmě panující všude kolem však přestává být jasné, kdo je útočník a kdo obránce cti. Neví to ani panna ani její otec, rytíř Jan, který probíhající šarvátku rázně ukončí svým mečem. O vině a nevině účastníků sporu tak musí rozhodnout boží soud. Pravda, která při něm vyjde najevo, však přináší štěstí jen Vavřinci. Násilník sice v následném souboji rytíře Jana zabije, samotného jej ale po letech v bitvě přece jen dostihne jeho černé svědomí. |