|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Tento příběh byl inspirován skutečnou historickou událostí-utajenou cestou čerstvě korunovaného římského krále Karla IV. přes území jeho nepřítele Ludvíka Bavora. Krále na jeho cestě zastihneme v jedné vesnici, v níž před dvěma lety plenil jeho otec Jan Lucemburský. Zde hostí Karla a jeho panoše Petra dvě krásné venkovanky, které jsou velmi milé a brzy se tak naskýtá příležitost k milostnému dobrodružství. Zbožný Karel trochu váhá, vzpomíná na sen, v němž ho kdysi svatá Kateřina varovala před podobnými zálety a nabádala k manželské věrnosti. Nakonec je však přemožen půvabem dívky a vše málem skončí v Amorově objetí, když v tom jej vyruší ozbrojenec ve službách císaře Ludvíka. Naštěstí je tento zbrojnoš také chtivý „lásky“, takže se Karlovi i s Petrem podaří včas uprchnout z dosahu dalších Ludvíkových lidí. Jestli svatá Kateřina dívky za smilstvo potrestala, se můžeme jen dohadovat. Důležité je, že mravnost krále zůstala zachována a nic nebránilo tomu, aby se stal „otcem vlasti“. |